Dnes důchodový věk pevně určuje tabulka. To by se však už od příštího roku mělo změnit. Novela zákona o sociálním pojištění podle ministerstva práce přispěje ke zlepšení dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému i tím, že se věk odchodu do penze opět naváže na vývoj střední délky života.
Navrhovaná právní úprava by měla zavést nový automatický mechanismus prodlužování důchodového věku vzhledem ke změně střední délky života, který je navázán na kalendářní ročníky, tedy aby osoby narozené ve stejném roce měly stejný důchodový věk. Zároveň by měl být důchodový věk automaticky zvyšován po měsících, tedy změna důchodového věku bude vyjádřena v měsících. Na základě uvedeného a s přihlédnutím k vývoji střední délky života v důchodovém věku vypočtené z poslední demografické prognózy Eurostatu EUROPOP2019 a údajů Statistického úřadu SR, se odhaduje v příštích letech tempo růstu důchodového věku na úrovni jednoho nebo dvou měsíců ročně.
První ročník, kterému by se penzijní věk měl začít upravovat, je ročník lidí narozených v roce 1967, tedy jde o osoby, které v zásadě začnou odcházet do důchodu až po roce 2030. Tzv. všeobecný důchodový věk se bude snižovat v závislosti na počtu vychovaných dětí, stejně jako je to dnes, tedy za 6, 12 nebo 18 měsíců. V této souvislosti se navrhuje, aby ženám, které vychovaly dítě, byl i nadále důchodový věk snížen o 6 měsíců za každé vychované dítě, maximálně však o 18 měsíců (platí pro ženy, které vychovaly tři a více dětí). Resort práce vydá opatření, kterým určí důchodový věk pro osoby narozené v roce 1967 v roce 2026.
Vypuštění tzv. „důchodového stropu“ samo o sobě nezakládá potřebu novelizace zákona o sociálním pojištění v oblasti důchodového věku. Aktuálně platná a účinná právní úprava důchodového věku bude vykonatelná i po nabytí účinnosti ústavního zákona č.j. 422/2020 Z. z., kterým se mění a doplňuje Ústava SR, který nabývá účinnosti 1. 1. 2023.
Vzhledem k neustále prodlužující se střední délce života je však potřeba navázání důchodového věku na střední délku života z pohledu finanční udržitelnosti důchodového systému nezbytná. I přes potřebu navázání důchodového věku na střední délku života je zřejmé, že především v manuálních profesích je schopnost v plném rozsahu vykonávat výdělečnou činnost až do dovršení rostoucího důchodového věku limitována objektivními faktory. V případě zhoršeného zdravotního stavu, který však není zhoršen v takovém rozsahu, aby zakládal nárok na invalidní důchod, je ve smyslu účinné právní úpravy možnost odejít dva roky před dovršením důchodového věku do předčasného důchodu, pokud je částka předčasné penze vyšší než 1,2 -násobek částky životního minima pro jednu zletilou fyzickou osobu.
Obnovení vazby důchodového věku na růst střední délky života má negativní vliv na přístup k právům pojištěnců, protože osoby odcházející do starobního důchodu získají nárok na starobní důchod ve vyšším věku, což bude znamenat nižší počet vyplacených částek důchodů. Obnovení vazby důchodového věku na růst střední délky života bude mít pozitivní vliv na částku nově přiznaného starobního důchodu, protože vlivem delšího období důchodového pojištění získají pojištěnci nárok na vyšší částku nově přiznaného starobního důchodu.
Průměrné zvýšení míry náhrady nově přiznaných důchodů představuje na konci prognózy v roce 2070 přibližně 6,1 procentního bodu, což představuje zvýšení o 11,7 %. Negativní vliv tohoto opatření (zvýšení věku pro nárok na starobní důchod) bude zároveň kompenzován možností odchodu do důchodu za 40 odpracovaných let, což lze vnímat jako zavedení „individuálního důchodového věku“.
